close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Transfuze - 1.kapitola - Bolest

28. listopadu 2011 v 20:46 | Shaunee |  FanFiction
Můj brácha Jake pořád byl mimo domov. Bella neustále volala, říkala jsem jí, že to nemá cenu, takhle se namáhat.
Ale ona ne a ne přestat. Musela zbytečně provolávat kredit. Takhle to dělá už třetím týdnem, jenže Jake pořád
nikde.
Takže toto je můj příběh. Jmenuji se Tea, bydlím se svým bratrem Jacobem, strýcem Billem a svou sestrou Rachel. Oba mám moc ráda, jen Jake mi dělá starosti.
***
Mám podezření, že předemnou skrývají nějaký tajemství, celou horu tajemství, a to nejen ti. Všichni v téhle rezervaci o něčem chvíli mluví, ale když náhle příjdu, tak mlčí. Jednou blbla na pláži celá parta,ale když jsem přišla, tak se na mne dívali divně, jako na jed, kterého se nikdo nesmí dotknout, včetně patnáctileté Renesmee Cullen, mé nejlepší kamarádky.
Dost mne to štve, jelikož jsem člen jejich rodiny.
***
Šla jsem pěšky, žádné auto, do obchodu. Bylo už asi pět minut po páté hodině večerní. Byla tma, občas je k něčemu dobré riskovat život.
V obchodě jsem si koupila žvýkačky a nějaký pamlsek, který jsem urychleně sezobala.
Najednou se po mne někdo vrhl. Upadla jsem na zem. Nebe zatáhlo, najednou začalo lít jako z konve.
"Pomóc" řvala jsem o jakoukoliv záchranu. Ale nikdo se neobjevil.
Na rameni jsem měla škrábanec. Děsně mi bolela hlava, mé oči slábly únavou. Chtěla jsem se za každou cenu dostat pryč,
kamkoliv, jen né být tady. Ale kdybych předtím věděla, do čích spárů jsem se dostala, zůstala bych ležet, jelikož by to nemělo smysl.
"Pomóc" pokusila jsem se znova. A pořád dokola. Stále nikdo nepřicházel.
Najednou se kolem mne cosi mihlo. Jakýsi stín.
Spatřila jsem blonďatýho chlapa, asi tak třicetiletého. Vlasy měl stažené v culíku.
"Chcípni ti hajzle" prskala jsem, šlo mi při tom o život, měl nademnou přesilu, udržel se totiž v kondici, já měla smůlu.
"Ne, ty zemři" a najednou se do mne zahryzl. Křičela jsem při tom, mu se to asi líbilo, kousat mi jen tak do stehna u nohy. Samozřejmě, že mi svlékl džíny, ale kalhotky naštěstí ne.
"Fuj" odplivl si po té. "Co to je za krev?" vyplivl to na mne.
A od té chvíle, co promluvil jsem se ocitla v bezvědomí....nemohla jsem na nic myslet, bylo to, jako kdyby jste se objevili
v nepravé době na špatném místě, taky že jo. Vesmír bez hvězd a podobných věcí. Hmm, prej že je smrt krásná.
***
Po třech dnech jsem se probudila někde mezi odpadky a náhle mi došlo, kam mne ten vrah schoval - do kontejneru!
Vyhrabala jsem se, pocítila jsem slabost. Mé tělo po něčem toužilo, v kapse jsem měla první pomoc, žvejkačky, které jsem všechny naráz spolykala. Ale můj žaludek je vyzvracel. Ach jo, co si teď počnu!
Začalo svítit slunce, já se začala jiskřit jako diamant, haldy diamantů z mých ruk, nohou, prostě z celého těla!
Bylo mi z toho na blití? Mnohem více, než vám, čtenářům.
Nevím co jsem, nevím kde jsem, nevím co mám dělat...připadala jsem si bezmocná, že už nikdy nenajdu svou rodinu.
I Paula Lahota bych teď s chutí obejmula, který mne neustále provokuje, rýpá do mne, páč nic netuším a takový blbý kecy.
Kolem mne prošel člověk. Dívka, nádherná dívka. Ale nebyla ta zrůda, jako já. Obyčejný člověk, co právě vyhodil sáček s odpadky do kontejneru. Pocítila jsem lahodnou vůni, něco lepšího než žužu nebo karamelovou.
Byla to taková nasládlá směs se spousty bylinek. Vrhla jsem se na holku a začala jsem sát krev.
Měla tolik krve, že to její tělo nesneslo a ležela na místě mrtvá. Sála jsem až do dvanácti odpoledne.
Kam jí schovat? Lámala jsem si hlavu...
Po té jsem se rozhodla pro les. Valila jsem cestou, kterou jsem si tak pamatovala! Valila jsem cestou, která vedla do teplého domova. U nejbližšího stromu jsem se rozhodla ho pod něj dát.
Ale zaslechla jsem vrčení. Že by to tělo? Omyl, je nehybné a vzdechlé.
Pohlédla jsem za sebou, ale to něco mělo rychlejší instinkt. Rvala jsem se s tím, ale znehybnělo mne to. Jsem jeho oběť, k mé smůle.
Prohlédla jsem si tvora pořádně, vypadal jako pes, vlastně vlk, ohromé zvíře.
Rudohnědý vlk jen stál, civěl na mne svýma kulatýma očima, jako že to není pravda. Slyšela jsem netvorovi myšlenky.
"Prosím, nech mne" žádala jsem v duchu i matku božží, až se vlk nademnou slitoval. Ale zavyl, a to pořádně!
Předemnou se objevilo náhle těch vlků šest, každý jinou barvu.
Hádali se mezi sebou, kdokoliv se na mne pokoušel vyjet, vrhl se po něm ten rudohnědý.
Konečně jsem se dokázala koncentrovat na jeho myšlenky. Byl to můj bratr a ti všichni přátelé, kdo ví jestli.
A konečně vím, co jsem...UPÍR !

 

Hon na čarodějnice

28. listopadu 2011 v 19:24 | Shaunee |  TT
Autoři těchto románů si myslí, jak jsou ježibaby alá čarodějnice krutý.
Ale to si myslí ti pravý!
V každém z nás se skrývá ve srdci nějaká ta zlá čarodějnice.
Ať už v dobrém či ve zlém...
Jakou znáte např. hodnou čarodějnici?
Saxana, Hermiona apod...
Já mám v oblibě čarodějky z Harryho Pottera.
(Ginny, Hermí, Cho apod...)
Ve Škole noci také kouzlí, ale to je něco jiného.
Jinak se na čarodějnice uspořádavali ty hony apod.
Určitě znáte nějaký ten seriál o čarodějkách
např.: WITCH, Kouzelníci z Wawerly,Sabrina - Mladá čarodějka, Čarodějky školou povinné, The Secret Circle...
Z TsC mám nejradši kouzelníka Adama :D
V dnešní době existuje jen pálení čarodějnic, což je z 30.dubna na 1.května :))
Já tento rituál nedodržuji, takže papapa :-)

Kam dál

Reklama